Javoříčské jeskyně-historie

Od nepaměti byly na Špraňku známé a přístupné prostory tzv. Svěcené díry a propast Zátvořice. Nejstarší písemná zmínka o Svěcené díře pochází od anonymního autora z roku 1873. V roce 1936 začal v jeskyních na Špraňku působit místní revírník Vilém Švec (foto). Javoříčské jeskyně - Vilém ŠvecTen zahájil se svou skupinou ve Svěcené díře výkopové práce. Po obtížném průniku prostorami tzv. Objevné cesty (součást středního patra) objevili badatelé dne 14. dubna 1938 mohutné prostory Dómu gigantů a z něj posléze i další prostory horního patra Javoříčských jeskyní. Brzy po objevu bylo zaměřeno místo z nějž byla prokopána chodba na povrch. To umožnilo zahájení zpřístupňovacích prací a jeskyně byly dne 15. května 1939 otevřeny pro veřejnost. Dalším významným obdobím historie Javoříčských jeskyní jsou roky 1949 - 1958 a badatelská skupina brněnského Geografického ústavu pod vedením doc. Vladimíra Panoše. Byly objeveny jednak další části středního patra - Hlinité jeskyně a dále tzv. Jeskyně Míru, tvořící součást horního patra. Jeskyně Míru, resp. jejich část, byla také v roce 1961 zpřístupněna veřejnosti. Od roku 1983 pracuje v Javoříčských jeskyních jeskyňářská skupina ZO ČSS 7-09 Estavela. Dne 17. července 1983 se této skupině podařilo proniknout do nových prostor s krásnou krápníkovou výzdobou, tvořenou bělostným sintrovým vodopádem. S postupem dalších prací se podařilo proniknout do pokračování tohoto dómu, zvaného dnes Panošův dóm a do tzv. Olomouckého dómu, který je vysoký 10m, široký 15m a přes 130m dlouhý.